Nádvoří před kostelem uzavírá budova Nového kláštera postavená v letech 1929–1930 podle návrhu Bohumila Hübschmanna. Přednáškový sál nacházející se v přízemí sloužil jak vnitřní potřebě kláštera, tak přednáškám pro veřejnost.
Ve 30. letech v něm pořádal klášter tzv. Liturgické týdny, přednáškové cykly věnované určitému tématu spojenému s liturgií. Přednášky vedli sami emauzští benediktini (opat Arnošt Vykoukal, Marian Schaller, Metod Klement a Placid Wenzel) spolu s přizvanými hosty a publikovali je na konci roku jako součást časopisu PAX. Program zahajovala ranní bohoslužba v kostelíku sv. Kosmy a Damiána, následovaná další bohoslužbou v kostele Panny Marie; v podvečer byli účastníci zváni na nešpory. V poválečné době sloužil sál několik let jako hlavní svatyně. Z vybombardovaného kostela do něj byla přenesena socha Panny Marie Montserratské a vytvořen tak provizorní mariánský oltář.
Sál vznikl na místě přízemní budovy z roku 1886 určené ke stravování chudých, pro něž klášterní kuchyně připravovala teplé jídlo, nejčastěji polévku doplněnou chlebem.
Jídelna pro chudé byla po postavení sálu přesunuta do suterénu pod sálem.
Input your search keywords and press Enter.
