Svatý Benedikt z Nursie byl katolický mnich, který podle legendy založil klášter v Montecassinu ve střední Itálii, a jehož řehole byla za podpory papeže a císaře časem rozšířena po celé Evropě. Pro mnichy se vžilo označení benediktini a řád svatého Benedikta se stal nejstarším mnišským řádem západního křesťanství.
Benediktův život se ohraničuje roky 470–547, rok jeho narození je ovšem pouhou domněnkou. Narodil se v Nursii ve střední Itálii v měšťanské rodině. Byl poslán do Říma, aby tam studoval svobodná umění. Zhýralým velkoměstem byl však zklamán a uchýlil se do samoty v Subiaku, kde žil tři roky. Spřátelil se s mnichem Romanusem z nedalekého kláštera, který jej zásoboval chlebem a seznamoval jej s praktickým naplňováním askeze. Po čase ho mniši z komunity ve Vicovaru požádali, aby se stal jejich opatem. Souhlasil, mniši ale nakonec odmítli jeho přísnou askezi a pokusili se ho otrávit. Legenda říká, že Benedikt požehnal pohár s otráveným vínem a ten se roztříštil. Tak se otravě vyhnul.
Na úpatí hory v Montecassinu založil Benedikt v roce 529 klášter, v němž uvedl v život svá řeholní pravidla. Vytvořil zde komunitu, ve které působil až do své smrti jako opat. O životě svatého Benedikta se nezachovalo mnoho písemností a obecně se uznávají dva prameny k jeho životu. Prvním je dílo papeže Řehoře Velikého Dialogy (593–594), který jej znázorňuje jako světce a tvůrce 40 zázraků. Druhým zdrojem o Benediktově životě je právě jeho řehole.
Input your search keywords and press Enter.
