Velký sál, kde benediktini společně stolovali, se nachází na tradičním místě v jižním křídle kvadratury.
Umístění a rozloha refektáře se nikdy nezměnily, pouze v obdobích, kdy nebyla komunita příliš početná, shromažďovala se v zimním období v jiné, menší místnosti, kterou bylo snadnější vytápět. Ta byla pak nazývána „zimním refektářem“.
Naproti tomu klášterní kuchyně své umístění v průběhu věků měnila. V barokním období byly kuchyně hned dvě: opatská kuchyně v západním křídle a kuchyně pro mnichy v jihovýchodním rohu budovy. Kuchyň nebyla vždy v těsném sousedství refektáře, zřejmě i proto, aby hluk z ní nerušil soustředění stolujících.
Jídlo mělo obřadný ráz, některý z mnichů předčítal ostatním vybraný text, aby byl naplněn i požadavek duchovní potravy. Společná hostina symbolicky odkazovala k Poslední večeři Kristově.
...potažením se můžete projít v čase
...potažením se můžete projít v čase
K Emauzskému klášteru se váže známá pražská pověst, podle níž ďábel v přestrojení za kuchaře sváděl mnichy k rozmařilosti. Byl však opatem odhalen a zažehnán tak, že musel okamžitě klášter opustit: vyletěl ven oknem v podobě černého kohouta. Pověst není časově určena, nevíme tedy přesně, kde se „čertova kuchyně“ nacházela, ani kterým oknem prozrazený pekelník opustil klášter.
Input your search keywords and press Enter.