L O A D I N G

Kostel Panny Marie

Interiér kostela, světlý a prostorný, ale neobvykle prázdný, si zachoval jen velmi málo z původního vybavení. Na vině je především zkáza způsobená náletem v únoru 1945.

Po náletu zůstala téměř zázračně zachována socha Panny Marie Montserratské v závěru severní boční lodi.

Zkáze unikl také beuronský betlém s figurami v životní velikosti, který je pravidelně vystavován o vánočních svátcích.

Beuronské malby v presbytáři představovaly vyvrcholení dnes již nedochovaného souboru maleb v lodi kostela. Jejich jedna část byla věnována životu Panny Marie a druhá legendě svatého Benedikta.

...potažením se můžete projít v čase

...potažením se můžete projít v čase

Socha Panny Marie Montserratské

HISTORIE
SOUČASNOST

Věděli jste, že...?

Do konce XVIII. století sloužil kostel také jako pohřebiště. Montserratští benediktini zřídili pod presbytářem krypty, z nichž první byla určena opatům, druhá řeholníkům a třetí příznivcům kláštera.

V opatské kryptě byl jako první roku 1646 pohřben Benedikt Penalosa de Mondragón, opat zahajující španělské období kláštera. Jeho náhrobní deska se nachází v dlažbě před oltářem. Dnes jsou krypty prázdné, ostatky z nich byly odvezeny při archeologickém průzkumu kostela v 60. letech XX. století.

Náhrobek v dlažbě severní boční lodi, před oltářem Panny Marie Montserratské, patří Janu Trnkovi z Křovic, „císařskému radovi, písaři komorního soudu a zemských desek“, zemřelému roku 1631.

Další náhrobní kameny byly druhotně osazeny do severní zdi kostela. Nejzajímavější z nich je náhrobek Johanna Götze „císařského komorníka, válečného rady a polního maršálka, jenž udatně bojuje za věc Boží i císařovu proti nepřátelům země České, Švédům, ve veliké bitvě mezi Táborem a Jankovem dne 6. března 1645 zabit byl“.

Ze skupiny náhrobků ve zdi kostela je nejlépe dochován náhrobek barona Jindřicha Paradise z Echaidy „císařského plukovníka, rytíře španělského a pána na Kamenici“, z roku 1638.

Něco navíc!

Nad průčelím kostela vznikla vyhlídková terasa, na niž se mělo stoupat přímo interiérem kostela. Tato část stavby ale nebyla provedena a stávající přístup z klášterní budovy neumožňuje otevření terasy pro veřejnost. Z podkroví na úrovni terasy je přístupný unikátní železobetonový krov kostela zbudovaný v letech 1953–1954.