Oproti monumentálnímu prostoru kostela určenému pro veřejnou a slavnostní liturgii byla vždy kaple více soukromým, skrytým místem, kde se scházela k modlitbám pouze mnišská komunita.
Možná proto má kaple svébytnou duchovní atmosféru, podpořenou poměrně dobře dochovanou výzdobou z 80. let XIX. století. V počátcích výstavby kláštera zaujímal celé východní křídlo dlouhý sál, do něhož se vstupovalo přímo z křížové chodby. Archeologický průzkum odkryl v 60. letech XX. století původní vstup do sálu s ostěním malovaným svěžími barvami, svědčícími o nedlouhém používání vstupu. V další fázi byl sál přepažen a portál směřující do křížové chodby zazděn.
Tehdy vznikla dnes už neexistující malířská výzdoba, které dominovaly výjevy Přibíjení na kříž, Ukřižování, Proražení boku Kristova a Sestupu do předpeklí doprovázené starozákonními předobrazy. Tyto výjevy představovaly vyvrcholení scén Emauzského cyklu. Dlouho nebylo jasné, proč na stěnách ambitu chybí, až objev popisu celého cyklu v tzv. Uppsalském rukopise z počátku XV. století záhadu objasnil. Montserratští benediktini oddělili roku 1636 kapli od kostela předsíní a zbudovali monumentální portál ohlašující její zasvěcení morovým patronům.
...potažením se můžete projít v čase
HISTORIE
SOUČASNOST
V kapli byla v době Karla IV. pravděpodobně uchovávána část tzv. říšského korunovačního pokladu. Karel IV. získal tento poklad v roce 1350. Kromě korunovačních klenotů, ceremoniálního meče, pláště a dalších cenností byly součástí pokladu i relikvie vztahující se ke Kristovu ukřižování: hřeby a kopí, jímž byl proboden Kristův bok. Po své korunovaci římským císařem zavedl Karel IV. k uctívání těchto relikvií každoroční svátek Kopí a hřebů Páně. Hlavní oslava spojená s ukazováním relikvií se odehrávala na dnešním Karlově náměstí; v Císařské kapli mohly být pak uctívány soukromě.
Říšský poklad měl barvité osudy: za husitských bouří byl odvezen z Čech a uložen v Norimberku. Norimberští radní jej v roce 1796, z obavy před postupujícím napoleonským vojskem, svěřili Habsburkům, kteří poklad převezli do Vídně. Tam také zůstal po formálním zániku Svaté říše římské v roce 1806. Ve 30. letech XX. století se dostal do centra zájmu nacistů. Adolf Hitler, jehož okultní sklony jsou známé, věřil nejen v císařskou symboliku spojenou s kopím Páně, ale i v jeho skutečnou magickou moc, která měla pojistit vítězství německých zbraní. Proto nechal poklad odvézt do Norimberku. Po skončení 2. světové války navrátili Američané říšský poklad nazpět do Rakouska, kde je dnes součástí expozice Císařské klenotnice na zámku Hofburg.
Input your search keywords and press Enter.
