Ut in omnibus glorificetur Deus („Aby byl ve všem oslavován Bůh“)
…ve zkratce U.I.O.G.D., je základním posláním benediktinské spirituality. Znamená to hledání Boha a jeho oslavování ve všem, co patří ke každodennímu životu.
Celý den benediktinského mnicha je účelně rozdělen mezi modlitbu a práci, podle tradovaného benediktinského motta Ora et labora („Modli se a pracuj“).
Manuální práce, soucítění s potřebnými, modlitba, četba z Písma svatého (lectio divina – jistý metodický způsob rozjímavé četby Bible) a život v tiché odloučenosti od světa je nerozlučně spjat s klášterním životem od jeho počátků. Modlitba je nejzákladnější duchovní činnost, v níž roste bdělé vědomí Boží přítomnosti. Všechny formy mnišské modlitby, společné i osobní, se soustřeďují na biblické Slovo. Písmo představovalo pramen i kontext rané mnišské modlitby. Dávní mniši byli zcela ponořeni do slov a obrazů Písma. Pilně četli Písmo, bylo jim předčítáno a učili se dlouhé části nazpaměť. Benediktova řehole ctí zásadu: „Ničemu ať se nedává přednost před službou Bohu.“ Vážit si společné modlitby patří k charismatům benediktinů. Všemu, co se koná v rámci této společné chórové modlitby, se v benediktinské tradici říká opus Dei („dílo Boží, služba Boží“).
/Volně citováno podle diplomové práce Blanky Hlaváčkové Benediktinská řehole pro laiky aneb stát se oblátem, Praha 2011/
Klášterní život měl vždy svůj pravidelný rytmus. Ideál neustálé modlitby během dne obsažený v Řeholi svatého Benedikta se odráží v rozvrhu dne, kde se uplatňují modlitby společné i samostatné, jako výraz vůle „být sám s Bohem“.
Pojďme se společně podívat na svědectví o dni v Emauzském klášteře, tak jak vypadal ve 30. letech XX. století. Záznam byl dochován ve vzpomínce br. Norberta Turečka OSB, narozeného roku 1906.
4.00 budíček
4.20 chvály – ranní modlitby, při kterých bratři mnohokrát recitovali Otčenáš
5.00 mše pro bratry – v boční lodi u Panny Marie
9.00 konventní mše – ve svátky zpívaná
Snídaně probíhala samostatně. Podávala se melta, mléko, suchý chléb a v neděli vánočka. Dopoledne kněží vypomáhali u sester, v zahradě se lidem prodávala zelenina.
11.45 hora media – společná modlitba uprostřed dne recitovaná kněžími
12.00 oběd – bratři seděli uprostřed, otcové u stěn refektáře. Při obědě se vždy četlo, modlitbu začínal opat a četli otcové i bratři.
Po obědě se šlo průvodem do Císařské kaple, kde se četl Žalm 50. Následovalo cca 30 minut odpočinku, který otcové a bratři trávili zvlášť, v zimě uvnitř a v létě v zahradě.
13.30 práce
16.00 svačina – podávala se káva a chleba.
Modlitba růžence probíhala v zimě v kuchyni, v létě v zahradě.
Nešpory (večerní modlitby) se modlil každý bratr sám, někdy i při práci.
Jednotlivé cely, ve kterých byli benediktini ubytováni, nesly jména světců a stěny mezi nimi zdobily citáty z Řehole. Jako příklad uvádíme hned první, nejlépe čitelný, který hlásá: „Nesmějí míti nic, co by jim opat nedal nebo nedovolil.“ (kap. 33 Soukromý majetek mnichů)
...potažením se můžete projít v čase
...potažením se můžete projít v čase
HISTORIE
SOUČASNOST
Mnišský život ale neznamená pouze závazky vůči Bohu, i když ty jsou vždy na prvním místě. Z charakteru života v klášteře vyplývají i úkoly, které klášter naplňuje ve vztahu ke společnosti. Četbu a studium Písma lze rozšířit o obecnější otázky vzdělání a vědy, soucítění s potřebnými se může rozvinout do charitativní činnosti, hledání prostředků k oslavě Boha může vyústit v zálibu v umění.
Emauzský klášter dostal při svém založení za úkol především šíření vzdělanosti, které se realizovalo v pořizování, opisování a překladech knih. Středověká klášterní knihovna obsahovala z největší části biblické, liturgické a jazykové knihy, psané hlaholicí ve staroslověnštině i češtině. Rovněž někteří opati a konventuálové utrakvistického i montserratského období kláštera byli osobnostmi vědeckého a intelektuálního života. V roce 1812 byla emauzským benediktinům nabídnuta správa nově založeného gymnázia v Klatovech. Té se však museli vzdát po vydání nového školského zákona roku 1871. Beuronská kongregace obrátila pozornost k samotné obnově základů monastického života. Kromě zájmu o studium liturgie a středověkého gregoriánského chorálu se beuronští benediktini pokusili o vytvoření celistvého sakrálního umění, které by v sobě zahrnovalo malířství, sochařství, architekturu i umělecká řemesla. Sami své umění nazývali „liturgickým“. V období po 1. světové válce byly úvahy o hloubce víry sdílené skrze liturgii popularizovány v časopise PAX, vydávaném v Emauzích v letech 1926–1939. Tento zájem do jisté míry přetrvává i dnes v podobě latinských mší tradičního ritu nebo zpívaných chorálních nešpor, rovněž v latině.
Input your search keywords and press Enter.
